Apache Maven je jedněmi nadšeně přijímán a masivně propagován a jinými zatracován. Podle mého názoru je problém s Mavenem v jeho propagaci – nejčastěji je prezentován jako „deklarativní Ant“. Maven dělá něco podobného jako Ant, ale dělá to jinak a umí leccos nového. (Jakoby ona odlišnost od všeho, co v Javě známe, byla vyjádřena i velmi specifickým logem se sedícím programátorem…)

Už odteklo hodně vody ve Ponávce, co jsme zavedli kontinuální integraci pomocí Hudsonu a Mavenu. Nastal čas na krátké zhodnocení. Kontinuální integrace je součástí metodik extrémního programování. Ačkoliv neprogramujeme extrémně, má pro nás kontinuální integrace smysl, popišme si krátce jaký.

Jedním z pravidel pro práci s repository je to, že vývojář do verzovacího systému commituje jen takový kód, který je přeložitelný. (Nemusí být ovšem funkční – závisí na konvencích konkrétního projektu). Pravidlo je to pěkné, ale funguje lépe, když existuje nějaký mechanismus, který prověří jeho dodržení. A přesně to Hudson umí – po nepodařeném commitu pošle „hřišníkovi“ nikoliv golema, ale varový email.