Teoreticky by se dalo říci, že vytvářet nové komponenty je ve webovém frameworku zbytečnost. Stačí vybrat framework s dostatečným počtem kvalitních komponent a z nich sestavit aplikaci. Realita života je ale jiná – napadají mě přinejmenším tři důvody, proč jsou vlastní komponenty potřeba:

1. První důvod se jmenuje RIA.
2. Dobře použitá „nestandardní“ komponenta může velmi zvýšit uživatelskou přívětivost aplikace.
3. Základním programátorským vzorem je kompozice menší prvků do větších částí – stejně tak i komponenty potřebujeme sdružovat do větších relativně izolovaných provázaných celků. A určitě tyto celky by také měly komponentami.

Tolik filozofický úvod, pojďme k praxi – jak udělat vlastní komponentu ve Wicketu.

Důležitým pojmem při vývoji software je model. Zpravidla se tento pojem odkazuje na návrhový vzor MVC. Zdatnější vývojář se pak při vyslovení tohoto pojmu odkáže jednak Swing a jednak na Struts, který model přinesl do světa webového vývoje. Jenže, přiznejme si to, pojmy model a MVC jsou poněkud mlhavé a neurčité. Pojďme se tedy podívat na různé implementace modelu v několika frameworcích – za základ vezmu tři oblíbené: Swing, Spring MVC a Apache Wicket.

Ukázkový příklad – zobrazujeme kočky

Použití modelu bych chtěl ukázat na tabulce, která zobrazuje atributy následující třídy Kočka. (Kočka je užitečná entita – používají ji i autoři dokumentace Spring Frameworku.)

public class Cat {
   String name;
   int age;

   public String getName(){
      return name;
   }
   public void setName(String name){
      this.name=name;
   }

   public int getAge(){
      return age;
   }
   public void setAge(int age){
      this.age=age;
   }
}

Vytvořit AJAXovou či přímo RIA aplikaci se zdá být snadné – stačí umět JavaScript a HTML a vhodně použít XMLHttpRequest… Jenže tak jednoduché to není. Nedávno jsem nalezl článek, který přirovává problémy AJAXového vývoje k vývoji rezidentních programů v DOSu. (Nevím, jestli ty doby pamatujete: šlo o programy čekající na pozadí na systémové volání OS.) Zde je můj zkrácený překlad:

• JavaScriptový engine v prohlížeči neumí multithreading (stejně jako DOS).
• Velikost kódu je limitovaná (v DOS bylo limitem 640kB RAM).
• JavaScript nepodporuje složitější kolekce, které známe např. z Javy.
• Na serveru i ve Win32/Linuxové aplikaci si můžete vybrat programovací jazyk.
• Horší možnosti debuggingu.

Co s tím? Odpověď je jednoduchá a tradiční: využít práce jiných programátorů a použít framework. Chtěl bych v následujícím textu projít několik frameworků. Nejprve ale jednoduchý případ užití, který najdete v každém internetovém autobazaru – a to spřažená komba pro výběr značky a modelu auta:

Jde o to, aby se po výběru značky nabízely jen odpovídající modely aut. Jsou tři možnosti řešení:

• serverové – po výběru značky překreslí celou stránku
• javascriptové – po výběru značky JavaScriptový kód prohodí obsah komba s modely
• AJAXové – po výběru značky odešle požadavek na data na server a stáhne z něj modely aut.

Vývoj internetových aplikací a vývoj desktopových aplikací jsou dva odlišné světy. Je jen málo programátorů, kteří dobře rozumí obojímu – přechodu z jedné technologie na druhou brání dost vysoká technologická bariéra. Málokdy se proto stane, že by se tyto dva světy navzájem inspirovaly. Jedním z těchto mála případů je komponentový webový framework Apache Wicket.

Komponentová architektura Wicketu připomíná desktopovou knihovnu Swing. Ukažme si to na krátkém příkladu kódu z jedné z ukázek, jak jinak, než na klasickém Hello, world. V následujícím kódu je vytvořen objekt typu Label, a to pro definici komponent jednoduchého příkladu stačí:

import org.apache.wicket.markup.html.basic.Label;
import org.apache.wicket.examples.WicketExamplePage;

public class HelloWorld extends WicketExamplePage {
    public HelloWorld() {
        add(new Label("message", "Hello World!"));
    }
}