Už odteklo hodně vody ve Ponávce, co jsme zavedli kontinuální integraci pomocí Hudsonu a Mavenu. Nastal čas na krátké zhodnocení. Kontinuální integrace je součástí metodik extrémního programování. Ačkoliv neprogramujeme extrémně, má pro nás kontinuální integrace smysl, popišme si krátce jaký.

Jedním z pravidel pro práci s repository je to, že vývojář do verzovacího systému commituje jen takový kód, který je přeložitelný. (Nemusí být ovšem funkční – závisí na konvencích konkrétního projektu). Pravidlo je to pěkné, ale funguje lépe, když existuje nějaký mechanismus, který prověří jeho dodržení. A přesně to Hudson umí – po nepodařeném commitu pošle „hřišníkovi“ nikoliv golema, ale varový email.

Součástí kontinuální integrace je i spuštění testů. Vývojář se tedy nemusí zdržovat spouštěním časově náročnějších testů – výsledky uvidí opět v Hudsonu.

Další funkcí, kterou používáme, je automatické vytvoření buildu. Do pěti minut po commitu je k dispozici nová verze. Projekt manager má tedy přehled o stavu vývoje, aniž by se musel učit vývojové prostředí a aniž by musel rozumět repository a v něm použitým konvencím.

A to nejlepší nakonec. Protože používáme Maven, dokážeme pro projekt vytvořit i informační web. Takže do několika minut po commitu je k dispozici aktuální JavaDoc, výsledky měření kvality kódu (findbugs, checkstyle, pmd), výsledky testů a pokrytí testy atp.

Ač rozchození všech těchto nástrojů nebylo vždy snadné a na adresu Mavenu padlo spousta nelichotivých slov, výsledek stojí za to…