Na přelomu tisíciletí se objevily nové pojmy: Business To Consumer (B2C) a Business To Business (B2B). Tyto pojmy byly a jsou chápany marketinkově, snad až jako buzzword. Dříve se většina obchodních aplikací na internetu měla potřebu vyhranit jako B2C nebo B2B aplikace, v současné době tyto pojmy slouží spíš pro sledování ekonomických statistik. Myslím, že je to škoda, tyto dva pojmy určují zaměření aplikace – co má umět a jak se má používat.

Shodou okolností první aplikací, kterou jsme ve firmě začínali v roce 2001 vyvíjet SW, byl internetový obchod pro dealerský prodej velkého distributora hardware, čili typickou B2B aplikaci. V současné době naší nejznámější referencí je shop jednoho z největších prodejců hardware, který se zaměřuje na koncové zákazníky. Jde o B2C. Tato zkušenost přímo vybízí ke srovnání obou segmentů.

Společné rysy B2C a B2B obchodů

V obou případech je od dodatele software vyžadován co nejpropracovanější katalog zboží. To znamená strukturované parametry zboží včetně vyhledávání a porovnávání, technické popisy v HTML, galerie fotografií produktů atp. Neměl by chybět redakční systém jako nástroj marketinku. Nemusí být tak složitý jako v případě redakčního systému, určeného pro publikaci internetového časopisu, ale určitě by neměl omezovat obchodníka v možnostech kategorizace článků a měl by mít v sobě workflow pro jejich schvalování. Součástí elektronického obchodu by měl být kvalitní konektor do ERP, pokrývající co největší množství funkcionalit a datových typů. Aplikace by měla být chápána jako nástroj pro pohled na zákaznické účetní doklady v ERP.

B2B

B2B obchod je určen pro dealerský prodej. Je možné ho chápat jako „okno do ERP systému“. V čem jsou další rozdíly proti B2C?

1. Obchod neobsahuje registraci – přístup do aplikace získá uživatel až po podepsání dealerské smlouvy.
2. Obchod nemusí mít veřejnou část – často je vyžadován přístup k celé aplikaci pouze pod heslem.
3. Uživatel může pracovat s několika rozpracovanými objednávkami zároveň. (Na rozdíl od B2C, kde má k dispozici jen jeden košík.)
4. Aplikace podporuje možnost vyjednávání o ceně mezi obchodníkem a zákazníkem.
5. Slevový systém je zaměřen velkoobchodně (dealerské kategorie, množstevní slevy atp.)

Určitě je potřeba při návrhu B2B aplikace vzít v úvahu některé technické rozdíly:

1. Zátěž je nutné vhodně dimenzovat ve veřejné části, část pod heslem bude zatížena jen úměrně počtu dealerů.
2. Aplikace může mít složitější ovládání, uživatelé se ho rádi naučí, pokud tím získají mocné nástroje.

B2C

Běžný internetový obchod používala většina čtenářů tohoto blogu, takže následující body vyznívají trochu banálně…

1. Obchod nabízí uživateli právě jeden košík.
2. Obchod obsahuje registraci.
3. Cena je již konečná a stejná pro všechny zákazníky, nelze o ní vyjednávat s obchodníkem.
4. Systém slev je zaměřený maloobchodně (časové slevy, slevové kupóny atp.)

Technické aspekty B2C jsou také podstatné:

1. Aplikaci potřeba navrhovat s ohledem na maximální přístupnost aplikace – to znamená nejen SEO, ale hlavně názorné, ergonomické a ne příliš složité ovládání. (Uživatel, který ovládání ihned nepochopí, odejde jinam.)
2. Aplikace by měla být připravena na řádově vyšší zátěž, než je ta současná či plánovaná. S určitou mírou zjednodušení se dá říci, že s růstem návstěvnosti roste úměrně i obrat a zisk internetového B2C obchodu. Nedostatečně dimenzovaný engine shopu může být brzdou ekonomického rozvoje internetového prodejce.

Závěr

B2B aplikace neznamená „B2C, které více vyrostlo“. B2C a B2B jsou dva různé typy aplikací, s odlišnou vnitřní logikou, což je potřeba při návrhu aplikace vzít v úvahu.